Poniklá

Jedna z nejstarších obcí západních Krkonoš, ležící nedaleko od Jilemnice. Část obce se rozkládá v údolí řeky Jizery (390 m n.m.), poslední obydlí najdete v 700 m n.m. Jméno tato vesnice s 1200 obyvateli získala podle menšího potoka, který se místy zcela ztrácí a opět se objevuje na jiném místě - 'poniká'. Příčinou tohoto úkazu jsou krasové útvary, které byly objeveny na přelomu století při těžbě kamene na výstavbu železniční tratě. První písemné zmínky o Poniklé pocházejí z roku 1241, případně 1354. K roku 1300 je pak také archeologickým nálezem datován Mladkovský hrádek zbudovaný patrně za účelem ochrany rudných dolů, případně jako součást důmyslné sítě pohraničních strážních a opěrných bodů českého království. Vedle hornické činnosti nacházeli ponikelští horalé obživu v drobném rolnictví, při zpracování lnu a především domácím tkalcovstvím. Na 'cukr – kafe' klapal tkalcovský stav ve většině chaloupek až do konce 19. století, kdy byla domácí výroba vytlačena bouřlivým rozvojem průmyslových textilních podniků, které pak zůstaly hlavním zdrojem obživy po celé 20. století. Velkou tradici má v Poniklé výroba skleněných vánočních ozdob. Dodnes se zde foukají skleněné perle různých tvarů a velikostí. Nejvýznamnější památkou v obci je barokní kostel sv.Jakuba Většího, který byl vysvěcen roku 1682. Je jedním z nejstarších kostelů v okolí. Před sto lety byla v kostele provedena nová malba malířem Nejedlým z Nového Bydžova. Její původní krása byla obnovena v roce 1996 restaurátorskou školou z Litomyšle. Typickým rysem vesnice jsou lidové roubené architektury s bohatě řezanými lomenicemi, kterým vévodí výstavní Krejčův statek z roku 1833. Poniklá má také své slavné rodáky: akademického malíře Jaroslava Skrbka, který proslul jako grafik a průkopník českého leptu, Karla Tomíčka, který byl významným mužem našeho národního obrození, Prof. Zdeněka Reiniše, poslance říšského sněmu a mezinárodně uznávaného odborníka v oboru angiologie, básníka František Jerieho a hrdinu prusko – rakouské války Jiřího Václava Tuláčka. Největším pokladem Poniklé je ovšem spolkový život. Nejstarší a dodnes živou zálibou je hraní ochotnického divadla, pochlubit se ves může také výborným pěveckým sborem. Tělocvičné jednoty provozují širokou škálu disciplín, zejména fotbalistický a volejbalový oddíl ale také turistický oddíl. Mimořádné úspěchy na soutěžích zaznamenávají dva sbory dobrovolných hasičů, krkonošské tradice a vlastenectví propagují Kabinet kerkonošské slovesnosti a Okrášlovací spolek, aktivní jsou též myslivci, jeskyňáři a včelaři..