O divadle

Divadlo se v obci začalo hrát téměř před 150 lety. Roku 1864 potulný loutkoherec Bažant (civilním povoláním hodinář ze sousedního Jestřabí) představil své loutkové divadlo a ponikelští byli divadlem natolik nadšeni, že se ihned rozhodli založit spolek, který nenesl žádný název a říkalo se mu prostě 'Ochotník'. Ten uspořádal téhož roku premiérové vystoupení hry 'Pometlář', které však skončilo fiaskem. Bažant, který pro hru namaloval kulisy a režíroval ji, se ujal též nápovědy, kterou ovšem pod vlivem alkoholu naprosto nezvládl, herci neznali své role dostatečně a hra se téměř nedohrála. Ponikelští se však nevzdali a věnovali se ochotničení dále. Spolek měnil postupně svá jména, až se na dlouho dobu ustálil na názvu Vzdělávací jednota J. J. Kolár. Do druhé světové války odehrál několik stovek premiér, většinu z nich v hostinci u Holubců (nejprve na půdě, později v samostatně zbudovaném sále). Výjimkou nebyly ani roky, kdy bylo přes 20 premiér za jednu sezónu a spolek tak patřil k nejvýznamnějším a nejčinorodějším souborům na Jilemnicku. Za Prvé republiky se pak krom klasických činoher a operet hrály i výpravné eposy s až sedmdesáti účinkujícími na venkovních scénách. V letech druhé světové války byla činnost spolku zakázána, ale ihned po osvobození se začala zkoušet Jiráskova Lucerna, která měla premiéru ještě v roce 1945. Po volbách v roce 1948 začala s postupnou kolektivizací ochabovat i činnost spolku, nemalou měrou se na tom podepsalo i vyhoření divadelního sálu u Holubců r. 1952, který již nebyl obnoven. Spolek pak vystřídal několik scén a roku 1968 se na mnoho let odmlčel. Obnovení činnosti proběhlo v letech 1980 -1985, kdy soubor pod hlavičkou Svazarmu nastudoval pět her pod vedením dentisty Oldřicha Peterky. Novodobá historie se píše od r. 1997, kdy divadlo vzkřísila Pavlína A. Holubcová, pod hlavičkou Sokola. Světlo světa spatří v průměru jedna nová hra ročně, která se pak dočká deseti, výjimečně až dvaceti repríz. Spolek čítá na padesát umělců všech věkových kategorií, světonázorů a uplatnění na jevišti i v zákulisí. Nejvýraznějším počinem několika posledních let bylo uvedení Krvavého románu, který ve dvaadvaceti uvedeních zavítal nejen na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim, ale byl s úspěchem sehrán třeba i v pražském Žižkovském divadle Járy Cimrmana, nebo částečně v polském znění v Jelení Hoře v Polsku. Krom toho se soubor podílí i na dalších vesnických aktivitách, jako např. spolupráce na Pohádkovém lese, nebo pořádání Divadelního poplesu.